My devil 2

16. listopadu 2012 v 22:47 | Misaki-san |  My devil
Ano Misaki pořád žije a je zpět. Bohužel mi nějak pokulhává fyzika (jak já ji nenávidím -_-), tak tady jaksi často nebývám. Dnešek je vyjímka. Máme u nás hody, takže máme volno (Jasin vyslyšel mé prosby :3). No a tak jsem nějak splácala další část povídky My Devil. Mám nachystaných více dílů ale jestli to má vůbec cenu. Pokud to nikdo nečte je mi to docela na nic to psát. Ale tak se aspoň někdo snad obětuje, snad. No tákže krátce řečeno a shrnuto všechno dohromady:
-nenávidím fyziku!
-pěkný čtení
-a chyby opět ignorovat ;'))

Název: My devil 2
Autor: Misaki-san
Pár: Andrew x Simon
Fandom: Original slash
Žánr: Slash
Upozornění: 18+
Věnování: Všem co to budou číst :)

Simon
Andrew napouštěl naši velkou oválnou vanu. Přidal tam nějaký ty svoje voňavý kytičky a pěnu. Až ji měl po okraj napuštěnou tak se svléknul a zalezl do teplé vody.
"To tak budeš jenom tak stát?" Usmál se na mě. Pohodil jsem svoje věci na zem a vlezl za Andym do vany. Opřel jsem se o kraj a podél vany rotáhnul ruce, zavřel jsem oči a relaxoval. Za chvíli jsem ucítil jak se o mě opřel Andy. Otevřel jsem zděšením oči.
"Já tu usínám a ty mě tak vyděsíš, no nestydíš se?" Podíval se na mě a zasmál se.
"Hmmm..ne."

Andrew
Dal jsem ruce za sebe a našel pod vodou Simonův vzrušený klín. Přeci jenom jsem ho vzbudil, tak si to musím odčinit.
Nahmatal jsem jeho penis a začal ho pomalu třít. Podle Simonova hlasitého vzdychání a stavění jeho penisu jsem poznal, že dobře zareagoval. Usmál jsem se ale tak aby to neviděl, můj škádlivý pohled ho někdy až prej vyvádí z míry.
Stoupnul jsem si a dal svůj nadržený penis Simonovy do úst. V takových chvílích by mu obětoval vše jenom aby nepřestával. Měl jsem chuť začít vykřikovat něco jako 'kuř ty děvko' tak jak to bývá v těch namakaných pornech, kde se bez takovýchto slov neobejde těch 30 minut.
"Achh Simi." Já nevím proč ale prostě mě baví si z něj dělat srandu. Nenávidí když mu říkám Simi. A to jsem taky poznal v ten moment když přestal se s vou činností.
"Ale no táák Simone, prosím." Zasténal jsem nadrženě. Radši se budu cítit úžasně jak ho provokovat a pak z toho nemít nic.
Znovu uchopil můj stojící, trvdý penis a pokračoval ve své práci. Zaklonil jsem hlavu a nechal se unášet další vlnou slasti.Pár šikovných, táhlých pohybů a udělal jsem se Simonovi přímo do úst. Značnou chvíli jsem se z toho vydýchával a pak si sednul zpátky do horké vody. Musel jsem m uto oplatit to jednoznačně, jenomže mi nějaký 'inteligentní' člověk volá. Ještě, že mám mobil v koupelně. Na displeji se rosvítí jméno Laura. Kdo jiný než moje milovaná sestřička. Pokaždé si umí vybrat tu nejvhodnější chvilku.
"Čau, co potřebuješ?"
"Maminka je v nemocnici." Rozplakala se Laura.
"A co jí je, prosimtě uklidni se a v klidu mi řekni co se děje, ok?"
"Dobře, včera jí nebylo zrovna nejlíp a tak jsem ji zavezla do nemocnice. Tam si ji nechali přes noc a dneska ráno mi volali, že se u ní zjistila douhodobá rakovina. Prý je na tom dost špatně a nemáme čekat, že se to nějak výrazně zlepší. Nějaká naděje na uzdravení tu je ale hodně malá. Tak nemáme prej doufat v nějaký zázrak." Slyšel jsem jak Laura brečí. Chápal jsem to byl to pro nás jediný člověk, který nás při všem podržel. Zvláště Lauru když nikoho už douho nemá s kým by mohla trávit chvíle. Otec nám zemřel už když jsem byl malý, takže si na něj nepamatuju.
Byla první, které jsem se svěřil se svou orientací. Vzala to až mimořádně dobře a proto ji tak obdivuju a teď by to mělo všechno skončit? To nedopustím!
"Jedu tam." Zavěsil jsem telefon a začal se oblékat.
"Andy co se děje?" Nebyl čas na vysvětlování.
"Prostě se prosím oblékni a pojď se mnou všechno ti to po cestě řeknu." Za čtvrt hodinku jsme byli vypravení a už byli na cestě do nemocnice.
"Takže co se stalo?" Ptal se Simon když řídil.
"Mamince zjistili rakovinu." Řekl jsme stručně a podíval se na Simona. Akorát parkoval u nemocnice, zastavil a podíval se na mě.
"Všechno bude v pořádku." Objal mě. Začal jsem plakat. Nechtěl jsem o nikoho dojít. Vím, že mamince je už nějakých těch dobrých let ale stejně jsem chtěl aby tu pořád byl někdo na koho se můžu otočit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *DiDi* *DiDi* | Web | 17. listopadu 2012 v 11:36 | Reagovat

Krása :D Tak smutné :) Chudák :( Dúfam, že mu Simon pomôže a uteší ho ;D Teším sa na pokračko *w*

2 Saruki Saruki | 23. listopadu 2012 v 18:50 | Reagovat

nááádherný :-D až sem si u toho poplakala :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama